Přihlášení (Nový účet)
	Jméno: Heslo:

Úspory energie v domácnostech

Většina obyvatel se dnes snaží v domácnosti snížit vynakládané provozní náklady. K nejvyšším provozním nákladům ve většině domácností patří především ceny energií, které se rok od roku postupně zvyšují. A přitom stačí aplikovat některá známá opatření abychom snížili spotřebu energie a vody.

Na trhu se v posledních letech objevuje celá řada spotřebičů, které šetří čas i peníze, neboť aplikací moderních, zejména řídících technologií jsou méně energeticky náročné. To v konečném důsledku znamená, že spotřebiče spotřebují méně energie nebo paliv - tepla, plynu, elektřiny nebo vody. Ať to jsou již mikrovlnné trouby, pračky, ledničky nebo i úsporné splachovače na WC či pákové vodovodní baterie. Pro snadné rozpoznání energetické náročnosti jsou některé spotřebiče podle zákona č. 406 /2001 Sb. o hospodaření energií vybaveny energetickými štítky. Ne však každý občan má peníze, nutné, na náhradu stávajících, energeticky zastaralých spotřebičů za spotřebiče energeticky hospodárné.

To se týká především vytápění domů a bytů a ohřevu teplé vody, kde lze výměnou za moderní přístroje dosáhnout vysokých úspor. Tato investice však bývá technicky náročná a vyžaduje vyprojektování a realizaci odbornou firmou. Také doba návratnosti vložených finančních prostředků bývá je poměrně dlouhá.

Pokud tedy s úsporami energie chcete začít hned a při stávajícím vybavení, proč nezkusit nejrychlejší a nejlevnější triky a tipy?

Pro jejich aplikaci je však nutné znát orientační rozložení celkové energetické spotřeby v domácnosti aby realizovaná opatření byla pokud možno co nejvíce efektivní.

Orientační rozložení spotřeby energie v domácnosti

Elektřina v bytech

Bez elektrické energie si dnes již mnozí lidé nedokáží život ani představit. Elektřina vaří, peče, pere, chladí, mrazí, topí, větrá, svítí, telefonuje i počítá zejména v plně elektrifikovaných bytech.

Osvětlení

Umělé osvětlení poskytuje osvětlení domácím prostorům v době, kdy přírodní zdroj světla je zcela nedostupný nebo je jeho intenzita podstatně snížena. V dávné době tuto úlohu zastával otevřený oheň ve formě ohnišť později v podobě pochodní a lojových svící. Objev elektřiny a hledání možností jejího využití vedlo přes obloukové lampy k výrobě 1 žárovky. Rozvoj polovodičových elektronických součástek a nové výzkumy v oblasti inertních plynů umožnily vývoj nových úsporných světelných zdrojů ke kterým patří například kompaktní zářivky s různým typem patic.

Hospodaření energií je v této oblasti individuelně voleným kompromisem mezi světelným velikostí světelného toku a příkonem kompaktních světelných zdrojů s elektronickým předřadníkem.

Úsporná zářivka za klasickou

Energeticky úsporná kompaktní zářivka vydrží svítit tři až patnáctkrát déle a spotřebuje až o 80 procent méně energie než klasická žárovka. Na trhu jsou dnes zářivky od různých výrobců v různých tvarech, světelných odstínech, s různou intenzitou osvětlení i v různých nákupních cenách a je tak možné je prakticky využít na těch místech, kde se svítí umělým osvětlením minimálně jednu hodinu denně. Provozní životnost kompaktních zářivek uvádí výrobci až do cca 15 000 provozních hodin ? záleží na kvalitě použitých elektronických a ostatních součástek. Ceny těchto světelných zdrojů se pohybují od cca 70 korun, kvalitnější pak kolem 150 korun, nejkvalitnější okolo 350 Kč, bez svítidla. Cena obyčejné žárovky s dobou životnosti cca 1 000 h se dnes pohybuje okolo 10 korun.

Spotřeba energie úsporných žárovek ve srovnání s žárovkami klasickými bývá tak rozdílná, že při svícení tři hodiny denně se tento cenový rozdíl vyrovná již za půl roku. Za deset let její životnosti může být úspora přibližně 3 000 korun v dnešních cenách elektřiny.

Je možné obecně říci kolik peněz se zaplatí za svícení?

Klasická žárovka 100 W spotřebuje měsíčně při třech hodinách provozu elektřinu za 29 korun. Úsporná zářivka s příkonem 23 W korun sedm. To činí měsíční rozdíl 22 korun.

Regulace osvětlení.

Nejen prostá záměna úsporných zdrojů může přinést očekávané výsledky v hospodaření energií.
Poměrně širokou oblastí je také správná regulace světla. Nejjednodušší regulací a také nejlacinější je regulace ruční systémem zapnuto ? vypnuto buď části osvětlovací soustavy nebo soustavy jako celku neboli systém regulace podle slov známého sloganu svítí - nesvítí.

Toto řešení je však ve věku mobilních telefonů a počítačů pro domácnosti zastaralé .
Aby bylo možné realizovat regulaci osvětlení je nutné znát její hlavní cíle, kterým je dosažení optimální zrakové pohody. Zraková pohoda je zejména zabezpečena:

• Dosažením požadovaného osvětlení s ohledem podle druhu vykonávané činnosti,
• přizpůsobení osvětlení konkrétnímu uživateli,
• dosažení požadované osvětlenosti v kombinaci umělého osvětlení a intenzity denního světla
• snížení provozních nákladů na osvětlení.

V současné době je překonán mýtus že není možné regulovat intenzitu osvětlení u kompaktních zářivek. U kompaktních zářivek označených symbolem:
je možné regulovat jejich intenzitu osvětlení.

Ovládání regulace velikosti světelného toku je možné několika způsoby:

• Standardními tlačítky se směrovými šipkami,
• hlásiči pohybu,
• senzory okolního světla,
• dálkovým infračerveným ovládáním.

Elektrické předměty

K největším spotřebičům elektřiny v plně elektrifikovaných domácnostech patří zejména elektrické sporáky, ohřívače vod, pračky, chladničky a myčky na nádobí.

Praní, sušení a žehlení prádla

Pračka se v domácnosti používá v současnosti velmi často a jedna z hlavních energetických hospodárných zásad zní: pračku bychom neměli uvádět do provozu nikdy poloprázdnou. Při praní pouze dvou kil prádla v pračce která je určena k praní prádla o hmotnosti 5 kg nebo i při praní pomocí takzvaných "úsporných programů" se spotřebuje téměř stejné množství energie i vody jako při plném programu. Je proto vhodné si ?prací dny? organizovat tak, aby byla pračka plně vytížena. Pro některé druhy prádla není nutné nastavovat maximální teplotu 90 stupňů celsia. Na většinu druhů prádla dnes postačují teploty okolo 60°C. Tímto jednoduchým opatřením spojených se tříděním prádla se ušetří přibližně 25% energie.

Při sušení prádla pak platí, že vítr a sluníčko udělají svou práci nejlevněji. Sušička prádla je totiž energeticky dost náročný spotřebič.

Pokud máte pračku s funkcí odloženého startu a vaše domácnost má sjednanou s dodavatelem elektřiny sazbu s nízkým tarifem, používejte pračku v době platnosti tohoto výhodnějšího tarifu elektřiny. Pro tuto variantu řešení musí být správně proveden rozvod elektrické energie v bytě.

Chlazení a mrazení potravin

Námraza v chladících a mrazících spotřebičích.
Námraza na vnitřních výparných plochách je pro chladničku nebo mrazničku negativním izolantem neboť podstatně snižuje chladicí výkon. Námraza silnější než tři milimetry zvyšuje spotřebu energie až o 75 procent. Důležitá je také vnitřní teplota uvnitř chlazeného prostoru. Pro normální provoz stačí v chladničce + 5 °C, v mrazničce pak - 18 °C. Snížení teploty o 2 °C znamená zvýšení spotřeby energie přibližně o 15 procent.

Obdobně lze považovat za nežádoucí zaprášení vnější části kompresoru a výparníku. Prach opět působí jako izolant a podstatně snižuje přenos tepla odebraného v chladícím prostotu do okolí a zvyšuje tak příkon chladícího zařízení.

K úsporám chladící energie přispěje také přehledné uspořádaní potravin, která umožňuje otevřít dveře chladničky či mrazničky pouze na nejnutnější minimální dobu a tím maximálně eliminuje zvýšení teploty v chladícím prostou teplotou z vnějšího okolí. Dlouhé hledání při otevřených dveřích znamená vyšší spotřebu. Těmito opatřeními spolu s pravidelným odmrazováním, údržbou správné vnitřní teploty a čistého dveřního těsnění ušetříme až 400 korun ročně.

Výpočetní technika

Velký význam pro spotřebu elektřiny v domácnostech má také provoz výpočetní techniky. Výpočetní technika se skládá ze obvykle ze třech základních komponentů.

• Monitor (obrazovka)
• Počítač
• Tiskárna

K těmto základním komponentům je možné dále připojit další přístroje například zařízení pro snímání obrazu (skener), fax apod.

Při elektrickém příkonu cca 300 W uvedené sestavy výpočetní techniky počítač spotřebuje měsíčně při čtyřech hodinách provozu elektřinu, za 114 korun.

Umístění elektrických spotřebičů.

Při umísťování energetických předmětů v bytě je nutné uvažovat nejen s estetickým umístěním, ale také s umístěním energetickým. Jako příklad je možné uvést zásadu umístění chladničky či mrazničky. Pokud má někdo tyto spotřebiče umístěné v těsné blízkosti sporáku, musí počítat s tím, že spotřebič bude chladit o to více, čím je blíže zdroje tepla.Z tohoto důvodu je vhodnější umístit chladničky či mrazničky v chladnějším prostoru tak jak to uvádí výrobci těchto zařízení pokud je to však prostorově možné. Za každý stupeň navíc nad 20 stupňů Celsia okolní teploty vzroste spotřeba energie přibližně o šest procent. Pro umístění těchto spotřebičů není rozhodně vhodné příliš vlhké místo neboť i takovéto umístění to má vliv na vyšší spotřebu energie.

Teplo domova

Optimální hodnoty teplot pro hospodárné vytápění.

Vnitřní teploty každého vnitřního obyvatelného prostoru budov by měly mít takovou hodnotu, aby byla dosažená pokud možno tepelná pohoda v místnosti.

Tepelná pohoda není dosažena pouze mírou vnitřní teploty vzduchu v místnosti. Tepelnou pohodu ovlivňují další dva parametry, kterými jsou: ? povrchová teplota stěn místnosti, relativní vlhkost vzduchu a rychlost jeho proudění v místnosti.

Průměrná teplota vnitřního vzduchu ve vytápěných místnostech v otopném období se má pohybovat u bytových objektů, kanceláří, škol v rozsahu 20-22°C.

Příklad optimálních teplot pro šetrné vytápění některých místností uvádí následující graf.

Průměrnou teplotu vzduchu v obytných místnostech, měřenou teploměry ovlivňuje průměrná povrchová teplota obvodových stěn místnosti.

Pro přiblížení uvádíme vztah který musí být v zásadě splněn aby se lidé ve vytápěných místnostech cítili příjemně a nepociťovali přílišný chlad nebo přílišné teplo.

ti+ tp = 38 [°C; ]

kde:

t_i - naměřená teplota vzduchu v místnosti

t_p - průměrná povrchová teplota stěn místnosti

V grafickém vyjádření je možné zobrazit výsledky této rovnice grafem:

Regulace vnitřní teploty

Aby bylo možné optimálně realizovat regulaci teploty v bytě je podstatné vědět jaké hlavní přínosy od dní očekáváme. Správně volená a hospodárně provozovaná regulace má jednak zabezpečit spolu s dalšími faktory takovou vnitřní teplotu v místnostech abychom se v nich cítili v dobré pohodě. Tomuto stavu se v odborném žargonu říká tepelná pohoda, která je zabezpečena v topném období celou řadou opatření ke kterým například patří:

• Zatištění potřebné teploty vody v systému ústředního vytápění s ohledem na výši venkovní teploty.
• zajištění požadované výše teploty vzduchu v místnostech podle druhu vykonávané činnosti,
• zabezpečení regulace rychlosti proudění cirkulační otopné vody v systému ústředního vytápění
• přizpůsobení teploty v interiéru konkrétním uživatelům se zohledněním vnitřních a vnějších tepelných zisků,
• zabezpečení rovnoměrného vytápění (vyvážení systému) ve všech vytápěných místnostech,
• snížení provozních nákladů na vytápění.

Ekvitermní regulace.

Centrální zatištění potřebné teploty vody v systému ústředního vytápění s ohledem na výši venkovní teploty zabezpečuje ekvitermní regulace. Jedná se o digitální nebo automatickou regulaci, která porovná venkovní teploty s teplotou přednastavenou ? žádanou. Na základě vyhodnocení vyšle řídící jednotka signál k servopohonu ovládajícího buď třícestný nebo čtyřcestný směšovací ventil, který bývá umístěný buď přímo v kotlovém okruhu nebo při složitějších rozvodech otopného systému v jednotlivých větvích.

Regulační jednotka mívá již přednastaveny otopné křivky z kterých je možno si vybrat optimální křivku. V řídících jednotkách také bývá začleněn časový obvod, umožňující například přechod na tlumené vytápění v nočních hodinách nebo v době nepřítomnosti obyvatel či možnost přednastavení temperovací-nezámrzné teploty systému ústředního vytápění, která přednastavena na cca +5 °C například podle nejchadnější místnosti zabezpečí nezamrznutí vody v topném systému v delší době nepřítomnosti uživatelů. Bezpečnější bývá však volit nezámrznou náplň topného systému nebo kombinaci obou systémů.

Tato regulace bývá doplňována vnitřními teplotními čidly a jednotka vyhodnocuje a reguluje teplotu otopné vody na základě porovnání teploty v exteriéru(vnější) a interiéru v místnostech.

Tento stupeň regulace umísťovaný na patu objektu u vstupu tepla do objektu nebo u zdroje tepla bývá často označován jako první nebo základní. Jeho nevýhodou je, že neumožňuje uživateli regulovat teplotu individuelně v jednotlivých místnostech a zohlednit vnitřní a vnější tepelné zisky.

Regulace teploty lokální

Výše uvedená negativní vlastnost centrální ekvitermní regulace nahrazuje regulace lokální, která omezuje průtok otopné vody jednotlivými otopnými tělesy. Tuto regulaci rozdělujeme na dva základní systémy.

• Centrálně neřízené, mechanické termostatické ventily individuální kontrolní regulace,
• Řízení teploty v místnostech z jedné řídící jednotky podle přednastavených hodnot
  

Základní rozdíl mezi oběma systémy je ve způsobu řízení otopného systému, možných úspor energie, ale i v cenových relacích.

Termoregulační ventily v praxi označované často zkratkou TRV mají ručně přednastavitelnou požadovanou teplotu v místnosti a úspory energie, mimo jiné, závisí na obsluze zda TRV přednastavuje podle druhu činnosti a využití místností. V praxi se často setkáváme zejména v objektech nemající individuální měření, že TRV bývají nastaveny na plnou možnou hodnotu a tedy přínos v oblasti hospodaření energií bývá minimální.
V odborné literatuře se uvádí procentuální úspora energie záměnou radiátorových kohoutů za termoregulační ventily v rozsahu 4 - 6% .

Centrální řídící systém otopných těles v praxi nazývaný individuální kontrolní regulace a označovaný zkratkou z anglických slov IRC. Zabezpečuje řízení teploty v místnostech po seřízení a nastavení požadovaných hodnot automaticky, bez zásahu vlivu uživatele prostor a to dynamicky i v době nepřítomnosti osob. K jeho přednostem například patří možnost rozúčtování nákladů mezi více subjektů, samočinný pohyb ventilů i v letním období, což snižuje riziko zalehnutí ventilů jak se občas u TRV stává, přednastavení několika různých časových pásem během dne.
Odborná literatura pro tento typ regulace uvádí poměrně širší procentuální pásmo úpor, které může být v rozsahu 10 - 25% .

Překážky volné cirkulace tepla
K základním zásadám hospodárného vytápění místností patří pokud možno volné předání tepla z otopného tělesa do okolí. Pokud je radiátor skryt za záclonou, nábytkem nebo poličkou, je to chyba ve správném hospodaření energií a to i přesto že některé typy bytů neumožňují nezakrytí otopných těles . Teplo, které otopné těleso má předat do místnosti potom přes překážku do místnosti neproudí, ale hledá si svou cestu i přes stěnu budovy ven. Přestože otopné těleso není vždy estetickou součástí obytného i nebytového prostoru, ale teplo z něj by mělo proudit přímo dovnitř místností.

Těsnění spár oken a dveří

Pokud je v místnosti vzduch v pohybu vinou netěsností oken, pak je na místě zvážit jejich utěsnění. Netěsné spáry totiž mohou snižovat vnitřní teplotu v místnosti až o 2°C. V běžném bytě je padesát metrů spár, kudy unikne za rok teplo až za 2 500 korun. Při instalaci těsnění v ceně 50 korun za metr se prostředky vrátí zpět za necelé tři čtvrtiny topné sezóny. Dodržováním všech zásad šetrného chování v oblasti vytápění tepla je možné ušetřit asi 15 až 30 procent energie, respektive až 10 procent celkové energie spotřebované v domácnosti. Ročně se tak může úspora energie přiblížit částce okolo 4 000 korun.

Kdy poznáme že je třeba instalovat těsnění?

Nejlacinější a nejjednodušší pomůckou je sledovat pohyb záclon na okně. Pokud se záclony vlní je třeba se zamyslet zda by nebylo vhodné instalovat těsnění (Pozor lehký pohyb záclon umístěných na otopným tělesem (radiátorem) může být způsoben nikoliv přítokem chladného vzduchu do místnosti netěsným rámem okna, ale cirkulací teplého vzduchu v místnosti.

Nejznámější typy a způsoby omezení netěsnosti oken.

• Kovotěs
• Molitanové těsnění
• Silikonové těsnění
• Polyuretan

K nejznámějším typům a nejpoužívanějším typům v posledních letech patří silikonové těsnění, které instalujeme jednat do vyfrézovaných drážek ve zdravých nepoškozených rámech dřevěných oken, které jsou napuštěny konzervačními prostředky a jednak lepením na povrch materiálů.
K výhodám těsnění na bázi silikonu především patří:

• Umožňují vyplnit i poměrně velké mezery u nerovných křídel oken a rámů,
• jsou netečné k nátěrům ? nátěr je možné setřít,
• jejich povrch nenamrzá,
• jsou odolné proti stárnutí.

Na trhu se prodává celá řada různých typů těsnění z různých materiálů. Jak bezpečně poznáme že se jedná o těsnění silikonové?

Zkouška plamenem.

Zapálíme malý kousek těsnícího profilu například zapalovačem nebo sirkou. Jedná-li se o silikonové těsnění bude profil spíše nežli hořet jasným plamenem spíše doutnat a po jeho dohoření zůstane hromádka velmi jemného bílého popela obsahujícího převážně oxid křemičitý SIO2.
Ostatní nesilikonové materiály mají popel černý.
Pozor . Při této zkoušce musí být dodržena veškerá bezpečnostní a požární pravidla abychom nezpůsobili požár, nebo ublížení na zdraví či na majetku sobě nebo jiným osobám!

Teplá a studená voda

Koupelny

Jak dnes asi již každý ví, levnější a energeticky úspornější je sprchování na rozdíl od koupání se celé rodiny ve vaně s vypuštěním celého jejího vodního obsahu po každém koupání jak doporučují hygienici. Sprchováním v porovnání s koupáním se spotřebuje přibližně o jednu třetinu méně teplé vody. Tento úsporný efekt je ještě umocněn při použití úsporných sprchovacích hlavic, které mívají také různé masážní funkce. Cena takovéto hlavice se pohybuje v rozmezí 300 ? 800 i více korun. Při použití kombinace stopventilu (ventil na přívodní hadici ke sprchové hlavici umožňující úplné zastavení přítoku vody například při aplikaci mýdel na pokožku sprchované osoby) a úsporné sprchové hlavice je možné ušetřit přibližně 28 až 38 procent vody.

Ruce ani zuby si nemyjeme pod tekoucí vodou, ale vždy s naplněným umyvadlem. Takto šetříme energii i vodu. Při dodržování těchto zásad to může znamenat pro vícečlennou rodinu úsporu až 4 300 korun ročně s přihlédnutím k tomu, jakým energetickým médiem vodu ohříváme a v jakých cenových relacích.

Sociální zařízení

Na WC dosáhneme úspory

Technologie

Nejpoužívanější energeticky nejnáročnější výrobní technologií v domácnostech je příprava stravy. Tato výrobní technologie je tajemstvím každé domácnosti, ale je možné konstatovat že již pouhá volba druhu jídla a použitých potravin může značnou měrou zvýšit spotřebu energie v domácnosti. Je zřejmé, že spotřebu energie na přípravu stravy bude mít vyšší rodina, kde dávají přednost smaženým či pečeným jídlům s dlouhou dobou přípravy na rozdíl od rodiny, která má raději jídla vařená s kratší dobou přípravy.

Velmi záleží na druhu použitého nádobí a elektrických spotřebičů. Spotřebu energie bude mít nižší domácnost kde se na šlehání, krájení, strouhání a řezání potravin nepoužívají elektrické přístroje, nebo kde se vaří v tlakových hrncích na rozdíl od hrnců obyčejných. Při použití nádob pro vaření platí několik hlavních dobře známých zásad:

• Zásadně vaříme s pokličkou neboť vaření v otevřených nádobách bez pokličky je na spotřebu energie náročnější o 150 až 300 procent.
  
  
  
• Také nerovnost dna nádoby způsobí zvýšení spotřeby energie o třetinu. Důležitá je také shoda velikosti plotýnky a hrnce, protože pokud je hrnec například jen o tři centimetry užší než plotýnka, spotřeba stoupá o další třetinu.
  
  
  
• Vody dáváme jen nezbytně nutné množství neboť větší množství vody prodlužuje dobu vaření a vyžaduje větší spotřebu energie. Použije-li se litr vody tam, kde by stačilo čtvrt litru, zvýší se spotřeba energie až o 75 procent.
  
• Při vaření na elektrických sporácích nebo vařičích je výhodné využít tepelné setrvačnosti elektrických plotýnek.
  
• Důsledné dodržování těchto rad ušetří přibližně 1 300 korun za rok.